Odpráskout první lásku?

1. února 2015 v 15:21 | Beatrice |  Příběhy
Po trošku přiopité rozlučce jsem na nikoho dlouho nenarazila... Vše se však změnilo, když jsem odešla na školu do Hradce Králové... Velké město, velké zkušenosti, jak si v poslední době říkám.
Nehledala jsem však nějaké postelové zkušenosti, hledala jsem takového bájného pohádkového prince v blyštivém brnění na cválajícím bílém koni. A ejhle, také jsem ho našla, tedy aspoň jsem si to myslela.
Seznámila jsem se s ním přes facebook, byl to kamarád mojí nové slolužačky Káji. Líbil se mi, i když to nebyl vzhledově můj ideál, začala jsem si s ním psát. Do té doby jsem nepoznala člověka, se kterým bych měla tolik věcí společných. Byl mi v tolika směrech podobný a já začala nabírat dojmu, že bych se s ním měla sejít. Když mě pozval na rande, byla jsem tolik nadšená.
Na ten den, kdy jsme se měli sejít nikdy nezapomenu. Totiž toho dopoledne, jsem se se svou tehdejší spolubydlící rozhodla jít si dát piercing do břicha. Hned, jak jsme přišli ze školy na intr, hodily jsme tašky na postel, trošku se upravily a vyrazily do salonu jménem Marre. (Vřele vám ho doporučuji) Anet šla jako první, jelikož by se na to prý nedokázala koukat. Viděla jsem, jak si bolestí drtí kalhoty, ale já byla dokonce i v pohodě. Když bylo dílo dokonáno, sedla jsem si na křeslo já. Když jsem se podívala do Anetina obličeje musela jsem se smát. Marek, piercer, byl ze mě nervozní, obvykle mu tam lidi brečeli a pak tam měl někoho, kdo se mu tam tlemil. Well, to se mi povedlo. Nakonec jsme obě přes piercing dostali proužkovanou náplast s nápisem "peace". Very nice! :-) Mám jí někde uschovanou do teď.
Po zakoupení peroxidu jsem pospíchala na smluvené rande. Když jsem ho zahlédla z MHD, rozzářily se mi oči. Bože, byl tak hezkej. A žvejkal housku. Prý celý den nejedl. :-D
Každopádně já jsem byla nervozní, vždyť to bylo moje první rande, na kterém mi opravdu záleželo. Byl začátek podzimu, takže si dokážete představit tu romantiku na lavičce pod velkým opadávajícím dubem s výhledem na Eliščino nábřeží, zapadající slunce a řeku, na níž dováděli labutě. Nice.
Na dalším rande to byla čajovna na Starém náměstí. Úžasné místo, tam v tom patře, ty polštářky a ta romantická scenérie. Zase, wau. Povídali jsme si. Nervozita odpadla sama a nepřestávali jsme si povídat. Už tenkrát jsem se do něj zamilovala až po uši. Tam při tom výborném čaji a vodní dýmce s příchutí jablka.
Pamatuji si však i to, jak mě doprovodil k intru a dal mi ten sladký a jemný polibek.
Na další rande jsme si naplánovali krytý bazén. Já, jelikož jsem zdatná plavkyně plavala bez problémů, jen Petr se za mnou udýchaný vláčel tou chlorem navoněnou vodou. Bylo mi tenkrát tak úžasně.
Bylo snad úplně jasné, že to ale nevydrží, nebo se něco pokazí.
Po tomhle rande už jsme nikde spolu nebyli. Začal se vymlouvat na zkouškové období. Byl tenktát na zdravotnické vejšce v Pce. Brala jsem to v pohodě, myslela jsem si, že mluví pravdu, vlastně ani nevím, jestli tomu tak bylo, nebo ne... Prostě naše dopisování ztrácelo až úplně vymyzelo, což mi takřka lámalo srdce, půl roku po té jsem začala poznávat znovu své city a docela na něj i zapomněla. Však jednoho dne, den před začátkem školy po letních prázdinách mi napsal, že mu to v Pce nevyšlo a že se vrací zpět do Hk na Vyšší zdravotnickou. A protože je střední a vyšší spojená, myslela jsem si, že raději dobrovolně skočím z okna. Bože, raději bych v tu chvíli umřela. Takže já toho debila budu skoro každý den vídat na našich chotbách. Beautiful.
Teď, když se ohlédnu, stále nechápu, co se mizi námi stalo... Sice to stále bolí, když ho potkám ve škole, ale rozhodně jsem stále nezapomněla na to hezké, co se odehrálo. První opravdová láska asi nezmizí, i když bych si raději vybrala tu možnost, ho jednoduše odprásknout a hodit tygrům do výběhu. Wohou, to by šlo. Ale nejspíš bych si na to někoho najala, nechci si zašpinit paciny.
Pusu na tvář a plácnutí přes zadek posíla beatrice.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

Ano! :-)

Komentáře

1 Catherine Catherine | Web | 1. února 2015 v 15:49 | Reagovat

Pěkný článek. Jen škoda, že se to takhle pokazilo. :/ Mám podobný příběh, takže vím, jak jsi se musela cítit.)

2 Sim Sim | Web | 1. února 2015 v 16:30 | Reagovat

Nechápem čo sa stalo. Opísala si to tak že mi to prišlo že to proste bola láska a láske sa predsa neuteká. Neviem ale ľutujem ťa že ho teraz musíš stretávať. Ja som tak stretávala jedného chlapca s ktorým som ani nič nemala len som ho istý čas veľmi chcela a bolo to pre mna psychické týranie. Ale prežila som to. Každý to prežije a ide ďalej :)

3 fakynn fakynn | E-mail | Web | 1. února 2015 v 16:35 | Reagovat

Jé, Eliščino nábřeží při takovém západu a ono i při východu, je super. A stará dobrá čajovna na staráku. :)

Je to blbeček, nic proti, ale přece mu jen tak nerupne a bezdůvodně přetrhne styk. Ještě že už mezi vámi není, maximálně pozdrav na chodbě...

Bylo by zvláštní, číst si tohle, kdybych nakonec šla na Hradeckou zdrávku a ne na Trutnovskou. :D

4 Beatrice Beatrice | E-mail | Web | 2. února 2015 v 12:52 | Reagovat

[1]: Děkuji. Jsme velký holky, nakonec vždy všechno zvládneme s parádou... :-)

[2]: Do teď to nechápu, a už toho ani nelituji. Přesně tak, vždy to vyžaduje jen čas a jiné chlapce.. :-P

[3]: Já vím, jen škoda, že jsem to neviděla dříve.. No s největší pravděpodobností by jsi toho blbečka potkávala také... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama